Na pozicích se snipery. „Živé vás nedostanou,“ slibují nám Kurdové

8. květen 2015

(Irák / Sindžár / Archa pomoci) Sedáme opět do stejného auta jako včera. Ta samá situace. Rozdíl je jen v tom, že dnes už víme, co nás čeká. Město Sindžár, kde se vede ta nejtvrdší válka s Islámským státem. Uvědomujeme si míru rizika, do nějž se pouštíme, ale jsme tu proto, abychom podávaly komplexní svědectví o válce a jejích důsledcích. Musíme prostě na vlastní oči vidět, jak vypadá boj proti IS.

Vozidlo zastavuje u rozstřílené zdi. Táhne se do kamenitého kopce a zřejmě dříve ohrazovala velkou zahradu. Vede nás zrzavý Kurd s německým pasem. Příslušník PKK, který tu bojuje společně s asi dvěma stovkami dalších. V poledním horku se za ním šplháme do prudkého kopce.

Cestu lemuje oboustranně val ze sutin, dá se jít jen dopředu. Na vrcholu vstupujeme dírou po granátu do rozpadlého domu. Z přítmí se vynořují postavy v zelených uniformách s kalašnikovy na ramenou. Kurdští separatisté z PKK, kteří tu bojují na nejexponovanějším místě městské války.

Kurdové obsadili strategické pozice

Než jsme došly sem, mluvily jsme se Sarhádem Afríním, charismatickým 34letým velitelem z PKK. Se sebevědomým úsměvem nám slíbil, že živé nás radikálové nedostanou. Teď, když vidíme před sebou odhodlané partyzány, kteří na tomto místě bojují už devět měsíců, mu to docela věříme.

Proti levicově orientovaným Kurdům stojí početní převaha příslušníků IS. Mělo by jich být okolo 500. Kontrolují asi osmdesát procent celého města. „My jsme ale obsadili strategické pozice a máme přehled o pohybu ve městě. Moje jednotka tu bojuje v první linii. Pešmergové jsou až za námi,“ vyjadřuje se o kurdské pravidelné armádě Sarhád.

Na pozicích se snipery v Sindžáru. „Živé vás nedostanou,“ slibují nám Kurdové

Obzvlášť nebezpečné místo

S hlavou mezi rameny přebíháme přes volné prostranství mezi ruinami domů. Hlavně rychle! Snipeři jsou všude okolo nás. Nikdo však neví, kde přesně.

Zase tmavá místnost. Mezi pytli s pískem nahrazující jednu ze stěn domu zejí dva otvory pro hlaveň pušky. Na chvíli tam strčíme hlavu a islamisty vidíme nějakých padesát metrů před námi. Tajíme dech, ať nikdo z nich zrovna nevystřelí.

Mladý Kurd odloží dalekohled, bere vysílačku do ruky a hlásí pohyb. Blíží se k nám auto. Přes několik místností a několik otevřených prostorů běžíme dál. Tohle místo je prý obzvlášť nebezpečné. Jestli se to na téhle frontě dá vůbec srovnávat.

Proti ISIS bojují i ženy


Necítím žádný strach. Vždy když jdu do boje, představuju si, jak musí trpět ženy, které islamisté unesli.

Po improvizovaném žebříku se drápeme do temné místnosti. Na špinavé matraci tu leží dívka. Soustředěně se dívá do hledáčku ostřelovací pušky. Ta je zhruba dvakrát tak velká jak ona sama. Stará ruská třímetrová zbraň působí v rukou křehké víly v zeleném až nepatřičně.

Několikrát práskne výstřel. Nepřítel je zneškodněn. Dívka se jen usměje, zbraň si hodí na rameno a odchází mezi své spolubojovnice. Zdaleka tu totiž není jediná žena. „Bojuju tady devět měsíců. Z toho dva měsíce jsem tady na přední linii. Necítím žádný strach. Vždy když jdu do boje, představuju si, jak musí trpět ženy, které islamisté unesli,“ říká dvacetiletá jezídka Vinar.

Je členkou YBS, domobrany zformované krátce po útoku IS na Sindžár. Náš rozhovor přerušují další výstřely a pokyn jednoho z Kurdů, že už tady pro nás není místo.

Na pozicích se snipery v Sindžáru. „Živé vás nedostanou,“ slibují nám Kurdové
autoři: Jarmila Štuková , Lenka Klicperová
Spustit audio

Více o tématu